Nulla dies sine linea – žádný den bez čáry – 1. část

Kresba měla zpočátku pouze pomocné poslání, bez samostatné role. Sloužila k prvotnímu záznamu technických úloh, nebo uměleckých projektů v oboru malby, sochařství, architektury a průmyslového umění. Kresba je neodmyslitelnou a důležitou součástí malby jako východisko malířské tvorby a zůstává stále nezbytnou studijní pomůckou, kdy je umělcovou pamětí, inspirací i nástrojem.

Jak napsal slavný malíř Jean Auguste Dominique Ingres:

Kreslit neznamená jen reprodukovat obrysy, kresba netkví jen v čáře, kresba, to je také výraz, vnitřní forma, plán, modelace …

První zachovaná studie kresby k deskovému obrazu Lorenza Monaka Nanebevzetí Panny Marie je z roku 1407. V renesanční Itálii se postupně začala uplatňovat jako samostatný žánr, kresebné práce se začaly sbírat a uchovávat. Roku 1473 vytvořil Leonardo da Vinci studii, která je 1. kresbou krajiny v evropském umění a 1. dokumentovaným dílem slavného umělce.

Kresba patří mezi tzv. vizualizované projevy lidské činnosti, v nichž subjekt objektivizuje, zaznamenává své vnitřní představy, myšlení, své duševní procesy (vnímání, představování, myšlení, paměť, potřeby…) prostřednictvím liniového (čárového) tvaru. Existuje rozdíl mezi kresbou vnitřní, která se utváří a vyvíjí uvnitř subjektu a mezi kresbou, která je fixována, zaznamenána, objektivizována v nějakém grafickém záznamu.
Kresba provází všechny fáze vývoje člověka z hlediska ontogeneze a má konkrétní funkci podle věkových zvláštností, její vývoj je začleněn do ontogenetických stádií psychického vývoje člověka.

V kresbě můžeme najít několik základních společenských funkcí. Je to například funkce poznávací, která člověku přináší informace a přispívá k uspořádání reality. Prostřednictvím funkce hodnotící člověk zaujímá hodnotící postoje ke skutečnosti, posuzuje okolní jevy z pohledu osobních a společenských hodnot. Toto hodnocení se váže na vlastní intenzivní prožitky a zážitky s emocionálním přízvukem. Funkce estetická naopak vychází z estetických zájmů člověka a to za předpokladu, že máme rozvinutý smysl pro vnímání okolních estetických hodnot. Estetická funkce kresby se vztahuje jak k zobrazování přírody, techniky aj., tak i k charakteru podmíněným profesionálním uměleckým vkusem, vědomím a talentovanou schopností.