Kresba 3. část

Techniky, o kterých zatím byla řeč, jsou po výtce lineární. Další skupinou jsou techniky malířského přednesu kresby. Jsou to kresby roztíratelnými prostředky, které získaly oblibu v obdobích, kdy byla malba méně kresebná a nastoupila měkká malebnost.

Uhel – nejrozšířenější studijní kreslířský materiál, který se dobře ovládá, dobře koriguje, ale zároveň dovoluje umělci vytvořit sugestivní díla. Jistě jej používal ke kreslení i pravěký člověk ve formě uhlíků, které zbyly u ohniště. Základní typy uhle jsou dva – přírodní a lisovaný. Přírodní se zhotovuje z dřívek lípy, vrby a to vypalováním bez přístupu vzduchu. Lisovaný uhel je kompozice sazí , drceného uhle. Dobře promísená směs se slabě pojí a pak lisuje do roubíků. Poněkud se blíží svým charakterem pastelu. Kresba provedená tímto uhlem je sytě černá, tmavá.
Uhel si může výtvarník vyrobit sám / rozumí se přírodní uhel /. Stačí si připravit svazek stejných dřívek, zabalit je do alobalu, event. I do hlíny a pak jej vložit do žhavého popele. Konce uhle bývají měkčí, střed se hůře roztírá. Možnosti kresebné uhlové techniky jsou obrovské. Stačí připomenout mistrovské uhlokresby J. Mařáka nebo portréty M. Švabinského.

Plastická guma – dnes vyráběna z plastické formy polymeru plnivem a abrazivy. Dříve se připravovala z černé gumy rozpuštěné v benzinu a terpentýnu s příměsí plniva.
Zajímavé výsledky přináší kresba uhlem, který je namočen ve lněném oleji a uchován po několik dnů ve staniolovém obalu. Kresba je lineárnější, sytě černá a nemusí se fixovat. Na jedné straně lze kreslit lineárním způsobem, na druhém pólu je technika vybírání světel ze ztmavené plochy.

Křídy – jsou v podstatě světelně stálé pigmenty, nebo černé, pojené různým způsobem pro rozličná použití a upravované do čtyřhranných, nebo kulatých roubíků. Od pastelů se liší silnějším pojením, jsou tvrdší a tím i méně roztíratelné. Vyrábějí se v různých tvrdostech. Paleta těchto kříd je veliká. Tyto křídy se také vsazují do dřeva, obalují se fólií z plastické hmoty, nebo dodávají do obchodu jen ve slabém papírovém zabalení.

Bílé křídy – dříve se vyráběly z plavené, nebo šampaňské křídy nastavované sádrou na různou tvrdost. Při silnějším fixování se kresba však zprůhledňuje, ztrácí na intenzitě. Dnes se při výrobě bílých kříd používá litopon. Zinková běl nekryje dobře , olovnatá běloba je jedovatá, titanová někdy podléhá po čase práškování. Bílá kresba se uplatňuje při kresbě na tónovaném papíře k vysvětlování / kresby sochaře Bílka/.

Rudka – / červená hlinka / je v podstatě oxid železa nebo kaolin s oxidem železa. Tento materiál znal již jeskynní člověk. Na trhu se rudky objevují v okrových odstínech, dále ve světle červené barvě, tmavě červené, hnědé, temně hnědé a tónu caput mortuna. Ve velké oblibě byly rudky ve Francii v 17. a v 18. století / Boucher/, v Itálii s nimi kreslili velmi často renesanční mistři. Různobarevné rudky ve spojení s bílou křídou s černým uhlem přibližují kresbu malbě, nebo do malby až vnikají.