Kresba – pokračování
Kresba – pokračování
Podložky pro kresbu se vyvíjejí po celá staletí a po 15.století získal převahu papír. Podle účelu kresby se volí také druh papíru, například pro studijní kresbu je vhodnější balící papír a pro definitivní kresbu je vybírán papír ruční aj.
Všechno to, co se používalo kdysi ke kresbě, můžeme používat i dnes. Umělci se dokonce často vracejí k prostředkům o kterých se všeobecně myslelo, že patří do historie. Například stříbrné písátko, které převládalo v gotice, se najednou vrátilo v 19.století a bylo užíváno mnohými obdivovateli historické precizní linie. Nejstarším prostředkem ke kreslení je rákosové péro, v některých oblastech třtinové.
Kovový hrot – nebo stříbrné písátko, olověné písátko, jsou jakési jehlice, nebo násadky z kovu nebo dřeva, které nesou hrot ze stříbra, olova, cínu a jejich slitin. Kresba vznikala třením kovu o podložku. Olověná kresba byla měkká, lehce stíratelná. Proto se olovo uplatňovalo více k učení. Tvrdší a trvanlivější kresby byly tvořeny olověno-cínovými písátky a nejvhodnější bylo stříbro.
Kresby provedené těmito prostředky jsou měkké, jemné a matně tmavošedé.
Kult linie byl v gotice obecný a jednotný v kresbě i malbě. Písátkový materiál pro kresbu používali například Dürer, Holbein atd. a uplatňoval se v kresbě většiny umělců ještě do 16. století. Od roku 1664, kdy byl otevřen v Anglii grafitový důl a objevila se možnost uplatnění vhodnější a výhodnější tuhy –vytlačil kovová písátka grafit.
Rákos, ač velmi starý kreslířský prostředek do dneška svoji oblibu neztratil a je velmi vhodným vyjadřovacím prostředkem. Rákos je buničinová rourka, jejíž okraje jsou tvrdší a vnitřní výplň stěn je porézní, měkká. Zařezává se nejdříve do špičky a pak podélně ostrým nožíčkem nebo žiletkou. Rákosem se dá kreslit velmi tence, když se ostře zařezaný drží obráceně.
Brko – brkové pero sloužilo od středověku jako psací prostředek v Evropě a již dříve, nejen v Evropě, jako kreslířská pomůcka. Nejčastěji se používal brk z labutích křídel, nebo hus.
Ocelové péro, vlastní kreslící špička, se objevila začátkem 19.stol. Mezi jeho hlavní přednosti patřily připravenost ke kresbě a psaní vždy ve stejné tvárnosti, větší spolehlivost, trvanlivost a vyloučení náhod. Jeho použití při kreslení je velmi bohaté, i když je do značné míry ovlivněno požadavky dnešní polygrafie. Pérovky jsou nejlépe reprodukovatelné. I když tento typ dříve i psací potřeby ztratil dost na své oblibě vynálezem kuličkového pera, pro kresbu jeho význam zůstává.